Standardizace tiskového procesu má několik rovin. Jednou z nich je stabilizace samotného tiskového procesu a jeho parametrů, druhou pak stabilizace vytvoření tiskové formy, kam můžeme zahrnout celou předtiskovou přípravu. Samotný tiskový proces je dnes možné velice dobře standardizovat, problémem ale zůstává standardizace procesu výroby samotné tiskové formy. Zde může v krátké době významně přispět technologie CTP, která odstraňuje jeden z hlavních problémů – různorodou kvalitu podkladů ( tzv. pohotových litografií) dodávaných do tiskáren z různých předtiskových studií. Podobné zvýšení kvality a standardizace by bylo možné dosáhnout i pomocí technologie CTF – osvitu archové montáže přímo v tiskárně.
Zavedení technologie CTF v tiskárnách by jistě bylo investičně méně náročné než zavedení technologie CTP a znamenalo by podstatné zvýšení kvality oproti současnému stavu. Bohužel tiskárnám se budou jejich zákazníci lépe lákat na novou technologii CTP, ale daleko hůře přesvědčovat k osvitu archových montáží na klasické filmové osvitové jednotce umístěné v tiskárně.
Dalším nešvarem je seřizování barevníků tiskového stroje dle dodaného nátisku, místo provedení tisku dle normy za pomoci standardních postupů a měření denzitometrem. Je velice časté, že nátisk - například Cromalin je špatně natestován a požadovaného vybarvení není možné dosáhnout bez velkých kompromisů nebo úplného porušení veškerých publikovaných norem, doporučení výrobce tiskových barev a tiskového stroje.
Je pravda, že v tiskárně tak často řeší problém špatných barevných separací – špatného skenování, či špatně zkalibrované osvitové jednotky – tedy problém, který vznikl na jiném místě výrobního řetězce. Tento postup by s však měl stát ojedinělou výjimkou a ne běžnou praxí, jak je tomu dnes.
Jedinou cestou jak zabránit věčným dohadům, je maximálně standardizovat tiskový proces v tiskárně a tisknout v souladu ISO normou pro ofsetový tisk, a pokud se někomu nelíbí výsledná barevnost přesměrovat jeho stížnosti na správné místo v technologickém řetězci.
V souvislosti se standardizací se hodně mluví o kalibraci a ICC profilech. Je třeba zdůraznit, že vytvoření ICC profilu neznamená kalibraci. ICC profil je jinak řečeno popisem charakteristiky barevného podání v případě výstupního zařízení a vnímání v případě vstupního zařízení.
Je třeba důrazně oddělit dva nezávislé procesy, kalibraci a charakterizaci. Kalibraci můžeme definovat jako proces kterým uvádíme zařízení do standardního - nejlépe optimálního stavu. V případě osvitové jednotky to znamená např. lineární průběh celé polotónové škály, tedy že v 50% skutečně obdržíme 50% bod a ne 54 % bod.
Stejně je tomu například u digitálního nátisku, nejdříve provádíme kalibraci zařízení, seřízení maximálního nánosu inkoustu, linearitu, max. denzitu, tak aby bylo možno vytisknout co největší barevný prostor, teprve pak provádíme charakterizaci zařízení pomocí ICC profilu.
Podobně je tomu i u skenerů, kde se provádí kalibrace CCD členu na bílou barvou nebo na průchod světla skleněnou podložkou a následně vytváříme ICC profil, který nám popisuje barevné vidění skeneru.
Zjednodušeně řečeno kalibrujeme abychom pokaždé obdrželi standardní výsledky, a charakterizujeme pomocí ICC profilů - abychom dosáhli maximální kvality.
Měřicí pomůcky jsou k dispozici. Bohužel stále ještě není obvyklé, aby v každé tiskárně a každém studiu měli k dispozici kvalitní denzitometr, o colorimetrech a spektrofotometrech ani nemluvě a pokud je i mají tak ne vždy jsou tyto pomůcky pravidelně používány.
Samotný digitální nátisk v tomto smyslu působí pozitivně už tím, že souběžně s jeho zaváděním probíhá školení a lidé se tak dozví něco o tom, co jsou to ICC profily a k čemu jsou dobré.
Samostatnou kapitolou standardizace je simulace tisku. Vzhledem k tomu, že zde není dost instalací CtP, respektive CtF, kde by byly dostatečně standardizované podmínky, dochází k tomu, že zákazníci očekávají od digitálního nátisku, že bude simulovat dosavadní analogový nátisk, který doposud používali a na který jsou zvyklí. Většinou je důvodem k přechodu na digitální nátisk nižší cena spotřební materiálu v porovnání s analogovým nátiskem.
To samozřejmě není správná cesta vzhledem k tomu, že analogový nátisk se také jenom snaží, a někdy velmi nekvalitně, simulovat ofsetový tisk.
Doufejme, že v krátké budoucnosti budeme simulovat Eurostandard a později skutečný tisk na ofsetovém stroji. Prostředky již k tomu máme, co nám schází je větší míra standardizace procesu výroby tiskové formy a tisku jako takového.
Pokud budeme dodržovat určité standardy, tak zamezíme laborování a potom i případnému dohadování s klientem o tom, co bylo správně vytištěno a co nikoli, protože to budem schopni to dokázat exaktními metodami a odhalovat příčinu chyby, pokud se stala. A naopak pokud nepoužíváme žádné pomůcky pro měření a žádné standardy, pak těžko můžeme lokalizovat chybu a zbývají jenom dohady o tom, čí to byla zodpovědnost.
Jedinou cestou pro budoucnost je maximální standardizace tiskové procesu, která pak může odhalit chyby, které se staly na začátku technologické procesu při skenování, kdy skenerista například skenoval pro SWOP což je americká tisková norma, která se liší od evropské. Teprve pokud dosáhneme standardních postupů zpracování a budeme produkovat na zkalibrovaných zařízeních, můžeme začít uvažovat o nasazení Color Management Systému a ICC profilů.